Pod Mraky

Spocená postava muže se probrala na rozvrzané posteli,prolezlé moly.Místnost,v níž se nacházel byla malá,čtvercová.Bylo tam jedno vysklené okno a všude kolem šedivé stěny.Dveře se nacházeli na protější stěně.Byli to staré rozvrzané dveře.Z okna byl výhled na město s vysokými temnými budovami,které bylo plné mraků,kouře,prachu,nářků a rachotu strojů.Ozývali se rány,výstřeli.Před oknem prolétla průsvitná zašlá postava dívky,klepala se a rozhlížela se pořád kolem sebe.Muž se posadil a svěsil nohy.Nic si nepamatoval.Na ruce měl veliké tetování.Michael.Jeho jméno,pomyslel si.Nebylo to jediné tetování.Měl na sobě ještě několik velikých kérek.Motivi andělů,křížů,zbraní.Nebylo to duležité.Někde v dáli se ozýval něčí hlasitý smích.Vlezlý šílený smích.Michael se zkusil zvednout z postele.Jeho oděv se skládal jen z kalhot.Stoupl si na zem a v tom ho popadla bolest.Srazila ho jako ohromná pěst na lůžko.Teď až si všiml,že kolem břicha má zkrvavený kus plátna.Pomalu ho sundal.Pod ním se nacházela kruhová rána,byla v ní kulka.Ani nevěděl proč,ale najednou se jeho dva prsty začali hrabat v ráně.Ostrá bolest.Nevšímal si jí.Několik pramínků krve.Prohnul se.Vytáhl kulku.Těžce oddychoval.Hruď šla na horu a dolů,znovu a znovu.Srdce mu rychle tlouklo.Pramínek krve vyjel nahoru.Tkáň se začala vracet do rány,poté tam byla jen jizva a ta zmizela,jako by tam nebyla.Zvedl projektil před tvář.Krev mu stékala po prstech,teplá krev.Znechuceně kulku zahodil.Došel bosýma nohama ke dveřím.Se zaskřípěním je otevřel a srazil se s dívkou.“Vy už jste se probral?“zeptala se ustrašeně“,musím to říct mé paní.“Otočila se a někam odběhla.Michael vyšel na chodbu.Byla úzká a všude tu byl nezpočet všeliakých dveří,natěsnaných na sebe asi v metrových rozestupech.Michael se rozhlédl.Udělal pomalu krok.“Ty někam jdeš?“ozval se za ním hlas ženy.Byla to žena,která hrála všemi svými svody.Dlouhé nohy v síťovaných punčochách,šměrovačka,která umožňovala nahlédnout mezi pevně tvarovaná ňadra,minisukně,jenž byla přepásána páskem s hřeby,na kterém se houpalo pouzdro s nožem a pistolí.Souměrný obličej s hlubokýma bystrýma očima,pěkně tvarovaným nosem,ústy s plnými rty.V ušich měla náušnice,které jí dávali dominantu.Měla polodlouhé vlasy do culíku.Šla v botech na vysokém podpatku.“Chtěl bych odsud pryč,ale jaksi se nemůžu vymotat,“řekl okouzlený Michael.“Teď pudeš se mnou!“rozkázala mu ona krasavice.“Donuť mě,“usmál se Michael.Zvedla pistoli.Michael zvedl ruce a šel s ní.Místnost,do kterého zavedla,byla vyvoněná mystickou vůní.Na zemi tu byli karmínové polštáře a bylo to tu střídmě osvětlené svícemi.Hrála tu potichu hudba.Na polštářích se rozvalovala žena,ze stejně svýrazněnými vnady.Dlouhé vlasy,v nichž seděla měděná čelenka,na které byl závoj,jenž jí zahaloval nos a ústa.Poré pás průsvitné látky na ňadrech,měla široké kalhoty,ze stejné látky jako onen pás přes ňadra.Na nohy si obula měkké boty.Když Michael se svou strážkyní vešel sundala si závoj a odhalila její příjemnou tvář.Rty měla jasně rudé,nos decentní.Vybídla Michaela,ať se posadí.Michael se posadil na zem,kde se nacházel měkký,pohodlný koberec.Opřel se o polštáře,její další nabídka byla víno a poté jídlo.Z chutí se zakousl do plátků masa,které další ženy přinesli.Byli trochu tvrdé a nakyslé.“Odkud jsi přišel?“zeptala se krásná neznámá.“Nevím,nepamatuju se,“přiznal Michael.“Mimochodem jsem Ayša,“představila se žena před ním.Michael chtěl otevřít ústa a pozdravit,když ona řekla:“Já vím,jsi Michael.“Ze zájmem ho pozorovala,jak hltá palší plátek masa.“Je to divné...“ozvala se po chvíli.“Co je divné?“zeptal se Michael.“Cizinci většinou zvrací,když jedí něco,jako je obří krysa,“oznámila mu Ayša.Michael se usmál.“Není to zas tak špatné“odvětil s úsměvem.“Co jsi vlastně zač?“zeptal se Ayši.“Vůdkyně Karinanek,“oznámila mu Ayša.“Ehm?“zvedl obočí Michael.“Tady v městě se angažujeme jako prostitutky a nájemné vražedkyně,“vysvětlila mu Ayša“,abychom byli silné,musíme držet pospolu a vydělávat si všelijakými způsoby.““To ste tady samy?“zněla další Michaelova otázka.“Ne,ještě jsou tu Daranoři,válečníci,“odpověděla Ayša“,máme s nimi spojenectví,aby nás chránili a jinak je tu mnoho různých stvoření.““Jak tu získáváte věci?“napadlo najednou Michaela.“Krademe,nebo vyměňujeme,“objasnila Ayša a usmála se.“Potřebuju nějaké oblečení,“ozval se Michael z šera pokoje.Ayša zatleskala.Do pokoje vešlo několik divoženek v kožených bundách,botách na podpatku,v minisukních.Měli na sobě mnoho kovových ozdob.Každá z nich měla zbraň.Vedle sebe ony nádherné dívky vypadali tak děsivě a zároveň tak jemně.“Řekni co chceš,a ony ti to donesou,“usmála se Ayša.“Chtěl bych košili,nebo tričko,potom boty a kabát,nebo koženou bundu,“vyslovil svoji žádost Michael a dívky v mžiku zmizeli.Ayša se podívala na Michaela.“Odkud vlastně přicházíš?“zeptala se.Michael zavřel oči a zkusil si vzpomenout.“Nevím,“ozval se jeho hlas“,nepamatuju se,“dodal uzkostlivě.Ayša se na něj podívala svýma hlubokýma očima.“Ty nevíš nic?“zeptala se naléhavěji.“Když mi dáš indýcii vzpomenu si!“vykřikl Michael.“Odpoledne půjdem k Daranorům,“odvedla téma na něco jiného Ayša“,jestli tam přijdeš a budou s tebou bojovat,musiš zvítězit,jinak tu nepřežiješ.““Já a bojovat,“zašeptal si pod vousy Michael.Popíjeli víno a povídali si.Najednou se opět otevřeli dveře.Dovnitř vešla skupina Kirananek.Hodili před Michaela věci,o které žádal.Oblékl si košili,potom si nazul boty.K oblečení ještě přihodili opasek a nůž.“Nano,“ozval se hlas Ayši.“Ano paní?“odpověděl zvučný hlas dívky oblečené v černém tílku,přes které letmo přehodila pánské sako,poté na sobě měla krátké kalhoty a punčochy.Chodila jako její kolegyně na vysokých podpatcích.“Vem si dvě holky a uděles předvoj,vemte si zbraně,“rozkázala Ayša a zavolala další dívku,které řekla ať si vezme deset dívek a ochraňuje jí a Michaela,poté rozkázala další,ať si vezme tři dívky a jde za nimi.Procházeli temnými uličkami.Nad nimi občas něco přeskočilo.Na zemi tu leželi kosti a hromady odpadků.Zdi byli počmárané vším:Krví,výkali,barvami a rytinami.